Ve druhém zápase podzimní ligy nás čekal tým Polabanu Nymburk. Ke klukům jsme se snažili promlouvat, ať nedělají chyby, snaží se hrát na jistotu a zbytečně si nekomplikují život, jelikož je Polaban úplně jiný level než Městec a dokáže každou naší chybu potrestat. Do zápasu jsme vstoupili dobře, byli jsme na míči, kontrolovali jsme hru a k překvapení všech si soupeř s námi nevěděl rady. Jediné co tomu chybělo byli góly, jelikož se opět ukázala naše největší bolest a to je střelba na branku. A tak přišlo co muselo, po fatálních chybách golmana a obrany byl náhle stav během pěti minut 3:0 pro domácí a ty nám tak ukázali efektivitu z produktivity. O přestávce jsme utřeli slzy a snažili se kluky namotivovat, že jsme lepší, hrajeme převážně na jednu branku a že stačí vstřelit první gól a určitě to odšpuntujeme. Do druhé třetiny jsme vstoupili podobně jako do té první a měli jsme hru pod kontrolou, ale opět nás srážela koncovka, buď naše střeli končili mimo domácí svatyni, nebo jsme rozjeté akce ani nezakončili. A tak nám Polaban opět ukázal, že se fotbal hraje na góly a minutu před koncem druhé části z rychlého brejku zvýšil na 4:0. Devatenáct minut se snažíte hrát fotbal a nakonec se prosadí soupeř. Kdo tam nebyl a neviděl to, tak neuvěří. Do závěrečné části jsme šli s tím, že zkusíme dát rychlý gól a zápas ještě zkusit zdramatizovat. To se nám také povedlo a domácí borci se začali hádat, kdo za inkasovanou branku může. Místo aby jsme nalomenýho soupeře dorazili, tak se bohužel radoval opět Polaban. Chvíli na to se prosadili z brejku ještě jednou a bylo po zápase. Konec utkání patřil nám a dokázali jsme branku soupeře dvakrát rozvlnit, ale navíc už nezbýval čas. Dnešek nám ukázal, to co víme už delší dobu a to je, že se na gól strašně nadřeme, přitom by stačilo jednoduše vystřelit, dát nějakou šťastnou branku, dostat se do vedení a kluci by si náhle začali víc věřit a utkání by vypadalo úplně jinak. Domácí nám dnes bohužel uštědřili lekci z produktivity a nám nezbývá než se pro příště poučit a vzít si ze zápasu pokud možno jen to dobré, což byla chuť hrát a nevzdávat se za jakéhokoliv stavu, za což musím kluky pochválit. Už dlouho se mi nestalo, aby jsme prohráli nějaký souboj a přesto bych tým pochválil. Závěrem bych chtěl poděkovat i rodičům za podporu a doufám, že příští týden najedeme opět na vítěznou vlnu.